Světlo. Pro nás běžná věc našeho života, bez které by nemohlo nic fungovat. Ale co to vůbec je a jak bychom mohli světlo definovat? Jedná se o viditelnou část elektromagnetického záření. Každé elektromagnetické záření má určitou frekvencí, která se u viditelného světla pohybuje okolo 5 x 1014 Hz, a vlnovou délku, 390 – 760 nm. Nemáme ale pouze světlo denní, ale i světlo umělé. Pojďme si něco málo říct k historii. Ve východní Africe jako pravděpodobně nejstarší způsob jak připravit světlo bylo tření dřívek, které dříve nebo později při tření vzplály. Jak se společnost vyvíjela, docházelo i k modernizaci v oblasti světla. V 19. století, konkrétně pak v roce 1807 přichází na scénu plynové lampy, které měly tematický název, protože jejich hlavním palivem byl svítiplyn. Ale co se pro nás stalo stěžejním okamžikem vůbec? Určitě rok 1879, kdy Thomas Alva Edison vynalezl žárovku, kterou používáme dodnes. V dnešní moderní a uspěchané době se staly velice populárními bílá světla, která mají malou spotřebu energie. Ale světlo a světelná energie není důležitá jen pro člověka a živočichy. Velmi podstatnou roli hraje světelné záření při fotosyntéze, bez které by produkce kyslíku byla značně omezena. A jak se třeba rostlina brání nadměrnému prudkému, polednímu záření?
Jednoduše, existují i rostliny, které se právě prudkému polednímu slunci vyhýbají tím, že dokáže natáček své listy ve směru od severu k jihu a tím zmenšit množství světla, které v tu dobu dopadá na jejich listy. Světlo ovlivňuje i další důležitý biologický pochod a tím jsou biologické hodiny. Hlavní roli hraje hormon produkovaný epifýzou. Jedná se o melatonin, neboli spánkový hormon, který je stimulován právě světlem a tmou. Nacházíme se ve společnosti, která je pod vlivem modrého světla, z mobilů, tabletů a Led žárovek a tím dochází k tomu, že se nám náš biorytmus posouvá. Když budeme dlouhou dobu před spaním koukat do mobilního telefonu, dojde k inaktivaci spánkového hormonu, který nám nedovolí usnout. V neposlední řadě má na naše vnitřní hodiny vliv i střídání času či směnné provozy. Schopnost živých organismů a tím pádem i člověka, reagovat na vnější podněty patří k základním životním funkcím. Abychom mohli podněty vnímat, muselo v průběhu vývoje dojít k vytvoření speciálních buněk, které nazýváme receptory. Funkci receptorů může plnit samotný neuron, který podnět přijímá z vnějšího okolí a předává ho dále do nervové soustavy. Fotoreceptory řadíme do skupiny radioreceptorů, to znamená, že reagují na elektromagnetické záření, ale hlavním podnětem je světlo. Pomocí volných nervových zakončení je světlo detekováno. Stejnou funkci mají i fotosenzitivní skvrny, jejich počátek sahá hluboko do fylogeneze organismů, například stigmata u krásnooček. První jednodušší formu oka představují miskovité oči, které jsou typické pro medůzovce. Velký vývoj oka byl zaznamenán u členovců, kteří mají dvě složené oči. Každé oko je složeno z velkého množství malých, drobných oček neboli omatidií. Tento aparát je tvořen z průsvitné rohovky, pod kterou se nachází krystalinní kužel, který plní funkci čočky. A jaké je oko u složitějších organismů a tím pádem i člověka? O tom zase příště.
Pro pohodlnější nákup nyní nově nabízíme platbu prostřednictvím služby GoPay. Přijímáme platby kartami Visa a Mastercard
